Jak cestuji a nakupuji?

Jak cestuji a vybírám zboží?

Když se moji zákazníci doví, že opět letím do Indie, Nepálu, Thajska, Indonésie..., tak mnozí tiše povzdechnou a řeknou: „Ty se ale máš, hned bych letěl taky“. Jenže jde o to, co si lidé pod pojmem letět do zemí orientu představí... Pro mne jde převážně o práci, za kterou jsem neskutečně ráda. Mohu říct, že se mi splnil sen, kdy se práce dokázala skloubit se zálibou v cestování a poznávání jiných kultur. Nejde tedy o exotickou dovolenou na plážích...(což by mne vlastně ani nebavilo).

Odlet z Indie - letiště v Delhi.

Vše začne koupí letenky, výměnou peněz, kontrolou platební karty a těšením se na cestu. Balit se moc nemusím, vše se dá levně koupit na místech, kam létám. Mé jazykové znalosti jsou průměrné, očkování vlastním jen to základní – tetanus a žloutenku.

Ihned po příletu se autobusem dopravím do turistické části země a to kvůli ubytování. Seženu „guest house“, což je v podstatě jedna místnůstka, často bez záchodu a založím svůj první tábor. Potom usnu. Únavou a časovým posunem...

V těchto zemích bývá neskutečné teplo a vlhko. Kromě Indie, tam jsem zažila i chlad až takový, že jsem osobní teplé oblečení nejednou darovala lidem bydlícím pod mostem přímo v Delhi. Ale většinou i v Indii bývá parádní vedro... Za těchto klimaticky odlišných podmínek proti našim začíná pro mne práce.

Práce, která mne neskutečně baví, práce, která nemá konce, práce, kterou dělám s vědomím, že bych ráda něco málo z krás, které mohu vidět na vlastní oči já, dostala do obchůdku právě pro Vás. A také svým nákupem trošku pomohla místním výrobcům a prodejcům. Začne nespočet nachozených kilometrů převážně pěšky, na úkor pěkných pár sandálů zničených neustálým přesunováním od obchodu k obchodu, od dílny k dílně. Ano, mohla bych si vzít taxi, ale bojím se, že z okna taxíku bych tolik neviděla, že bych mohla nějaký malý obchůdek, dílničku přehlédnout. A vzhledem k tomu, že nakupuji spíše u malých výrobců a malých obchodech je dobré, si tyto objevit. A tak denně chodím, hledám, smlouvám a nakupuji. Piju hromady čajů, diskutuji s místními, společně s nimi jím, bavím se objevováním nového. Kromě balené vody jím převžně jídlo místní a často na ulicích za pochodu.

Nejvíce mi chutná jídlo, které manželky uvaří svým mužům do práce a Ti se se mnou o něj podělí... taková domácí výroba je hold domácí výroba. Tu na ulici nekoupím :).

Smlouvání by dalo za samostatnou kapitolu. Říká se, že je to téměř nutnost v těchto zemích, ale já nahlížím na výrobky jako na skvosty, které mají svou hodnotu a není nutné ji podceňovat. A také vidím podmínky, za kterých výrobky vznikají, místo, kde se rodí, člověka a jeho rodinu, který je vyrábí... Nenakupuji v naleštěných obchodech, kde zboží vykoupené za malý peníz prodávají za vysoké částky turistům. Nenakupuji a nepodporuji velké giganty a sériové velkovýrobny pro busines. To by mne netěšilo. Hledám prvovýrobce, prosté a neobyčejně šikovné lidi, co i v dnešní technické době dokáží s málo nástroji vytvářet unikátní kousky. Řemeslo se u nich dědí z otce na syna po mnoho generací a jsou v oboru opravdovými mistry. Do své tvorby vkládají kus sebe a ta energie z jejich práce jde přímo cítit. Se spoustou takových jsem za ta léta navázala přátelství a moc ráda se k nim vracím...Spoustu z nich, pokud mi bylo dovoleno, jsem dokázala hodiny v němém úžasu pozorovat při práci.

Po objevení dílniček, obchodů a prodejců začnu nakupovat a vršit své zboží na hromady u obchodníků. Zpočátku se jim velice nelíbilo, že nenakupuji jako jiní velkoobchodníci po mnoha kusech stejného zboží. Já preferuji každý kus jeden. Ale záhy zjistili, že i po jednom kuse dokážu v jednom obchodě navybírat i kusů sto a bylo mi toto dovoleno. Dnes už známí prodejci jsou na mě zvyklí a často i říkají, že mne obdivují za to, jak se svému obchodu věnuji. Každý jeden kus, který chci koupit, vemu do ruky, prohlédnu a vyhodnotím. Při množství produktů a obchodů, které navštívím, jde opravdu o časově i fyzicky náročnou práci. To mne i přes únavu a jiné strasti stále baví. A baví mne to o to více, když vím, že nákupem mohu pomoci lidem, kteří si to zaslouží... Lidem, v jejichž očích čtu, že je práce baví jako mě a dělají ji s láskou.

A když zboží vyberu, jedeme s odesílatelem dodávečkou obchod po obchodě, kde jsem si zboží nechala a vše svezeme do jeho skladu, kde ho zablíme, zvážíme a já zaplatím. Nyní už bude putovat, ať letecky či po moři, k Vám. Zboží samo o sobě nemusí být zákonitě drahé, ale konečnou cenu zboží ovlivní hlavně doprava a jiné náležitosti s ní spojené.

Za všechny problémy, které se mi během 20 let na cestách přihodily, si mohu sama a děkuji za ně. Alespoň mě upozornily na věci, které se stát na cestách mohou a s čím člověk může počítat. Jenže na to špatné zapomínám dost rychle a vzpomínám jen na pěkné zážitky.

Předávání finančního daru nepálské škole v horách, který byl vybrán zákazníky z Valašského Meziříčí.

Jednou jsme spolu se zákazníky obchodu sponzorovali školy v Nepálu, které byly zničeny po zemětřesení. Jindy jsem hledala svého adoptivního syna v Indii - Baglagore a při té cestě jsem se setkala s úžasnými lidmi, kteří byť sami nic neměli, tak pohostili i mne. Ubytování v některých částech Indie pro cizince není a tak Vám nezbyde, než se pozvat k místním...:). A to je nejúžasnější zážitek. Vidíte, jak rodiny fungují, jak vaří, spí, mluví, pracují...To jsem poznala i ve vlaku, kterým jsem cestovala 56 hodin bez přestupu z Delhi do Bombaje. V kupé se vytvořila taková zvláštní „rodina“, která vše sdílela společně. Včetně jídla, hygieny a spaní... V severním Thajsku mne hodně obohatila týdenní cesta na slonech k domorodému kmeni Karenů. Spaní v přírodě, koupel ve vodopádu a na svačinu lesní mravenci...Tohle jsem v žádné přečtené knížce nepocítila, to se musí zažít.

Děti v Banglagore v Indii

Děti z nepálské školy.

I když jsem měla tu čest vycestovat mnohokrát, když už to bylo více jak 40 x , přestala jsem počítat :), tak je každá další cesta pro mne jako by byla ta první, plná obav a očekávání, plná těšení se a radosti, plná plánování toho, co vše navštívím a co vše krásného se mi pro Vás podaří nakoupit...

Výběr zboží v Nepálu.